We are all Canucks

Být v Kanadě na nějakou delší dobu a nejít na NHL hokej, to jednoduše nejde. A tak jsme se ještě s pár holkami domluvily a koupily nejlevnější lístky.

V den zápasu jsme si vypůjčily dresy Vancouver Canucks od svých hostitelských rodin a vyrazily autobusem, a pak skytrainem do Rogers areny. Cestou nás zastavilo pár lidí s různými otázkami a názory. První slečna se nejspíš domnívala, že jsme místní a ptala se nás na cestu. Ujistily jsme ji, že ani my přesně nevíme kam jedeme, a tak s lehce zmateným výrazem odešla. Další byl důchodce, který nám začal nadávat, že dresy Vancouver Canucks pohoršují svým logem původní obyvatele severní Ameriky, a proč je teda máme na sobě. Odbyly jsme ho tím, že se nám líbí modrá barva. Chvíli na nás zíral, a pak se omluvil, že spěchá na autobus. Třetí kolemjdoucí se na nás jen usmál a podotkl, že holky v dresech se jen tak nevidí, a že se mu to líbí. Poděkovaly jsme a tentokrát utekly my.

Celý zápas byl skvělý. První třetinu se sice nic moc nestalo, ale během druhé dal Vancouver jeden gól a dva hokejisté na ledě se příšerně porvali. To už bylo zajímavější. A v poslední třetině to šlo hodně rychle. Pár dalších bitek, jeden gól od Florida Panthers a další čtyři od Vancouveru. Atmosféra v publiku byla úžasná. Když jsme odcházely, cítily jsem se jako opravdové Kanaďanky, hrdé na svou Vancouverskou krev.

Cestou domů se nás ve skytrainu někdo zeptal, jaký byl zápas. Řekly jsme, že docela dobrý, a že jsme vyhrály 5:1. V tom se zvedl opodál sedící muž a začal barvitě líčit každý jednotlivý gól. To uslyšeli další cestující a najednou se kolem nás strhla obrovská debata. My stály uprostřed a modlily se, aby se nás nikdo na nic nezeptal, pak by totiž vyšlo najevo, že o hokeji nevím vlastně vůbec nic. Naštěstí nás všechny otázky minuly a tak nám Kanadská hrdost zůstala i po zbytek večera. Ještě nikdy jsem nebyla tak hrdá na cizí národ.